Mezi nejkrásnější jihočeské vsi určitě patří Plástovice vyhlášené roku 1995 vesnickou památkovou rezervací. U vsi je rozlehlý rybník Volešek založený na přelomu 15. – 16. století, zvětšený v letech 1571-1575 Jakubem Krčínem z Jelčan. Kronikář Břežan uvádí, že roku 1583 se u něj sešel Vilém z Rožmberka s Pánem z Hradce a z Donína, měli pak štvanici u Hlavatec. Plástovice patřili mezi 9 vesnic, kterým Petr z Rožmberka ponechal ke společnému užívání známá Svobodná či Královská Blata. Dnes jsou Plástovice osadou obce Sedlce a v 54 domech žilo roku 2001 celkem 92 obyvatel.
    Plástovice jsou krásnou vsí, je zde jeden z největších souborů lidové architektury, doufejme, že to zůstane. Poprvé se připomínají roku 1360, čili jsou starší než Budějovice a tehdy patřili k rožmberskému hradu Poděhusi u Netolic jako i sousední Pašice nebo Lékařova Lhota. Po zániku Poděhus se za husitských válek byla ves přičleněna ke Krumlovskému panství, v němž spadala pod Dívčí kámen. Roku 1457 byla ves zastavena Janem z Rožmberka Janovi z Lobkovic spolu s Helfenburským panstvím. Od roku 1462 čekali plástovické velké změny, toho roku je prodal Jan z Rožmberka svému panoši Janu Koňatovi z Olešnice, s podmínkou zpětné výplaty, to znamená, že Rožmberkové na ně měli později právo. Panoš Koňata však Plástovice dlouho nedržel, protože už roku 1469 byly prodány zase Janem z Rožmberka Adamu z Drahonic – purkrabímu na Helfenburku, byla to zástava za peníze, které už před tím Rožmberk od svého purkrabího přijal. Jakmile mu peníze vrátil byly Plástovice opět Rožmberků, jenže Vladikové z Drahonic vlastnili Plástovice poměrně dlouho, neboť zástava byla obnovena jejich rodu i dalším Rožmberkem Jindřichem v letech 1482 – 85 tehdy už Plástovice patřily Václavu a Janu z Drahonic erbem ze Střely, který byl známý tím, že jim taky objevili na hradě penězokazetskou dílnu.
    Takže po celou druhou polovinu 15. století patřili Plástovice drobnému rytířskému rodu - ale už na začátku 16. století patřili opět Rožmberkům, kteří je zpátky vyplatili. Rožmberkové ves různě přičleňovali ke svým panstvím a statkům, přece jen to bylo daleko od Krumlova. Roku 1510 patřily Plástovice pod Dívčí kámen, 1528 je zase nacházíme v urbáři statku Husinec a Záblatí. Roku 1543 patřily v rámci Českokrumlovského panství pod rychtu Pašice a Volary až od poloviny 16. století byly Plástovice sídlem rychty v rámci Krumlovského dominia. Ale roku 1600 v urbáři sepsaném v rámci prodeje Krumlovského panství císaři Rudolfu II. už Plástovice do tohoto panství nepatřily a zcela nečekaně se objevují roku 1607 jako součást Rožmberského panství Libějovice. Pod ním byly ale jenom krátce, protože zanedlouho byly prodány Volfu Novohradskému z Kolovrat, který byl v letech 1603- 08 tuzemským sudím a velmi často navštěvoval na Třeboni Petra Voka z Rožmberka. Ale již v září 1614 prodal Plástovice Volfův zadlužený syn Jáchym Novohradský z Kolovrat Jindřichu Malovci z Malovic pánu na Hluboké.
    Z uvedeného vyplývá, že pokud rodopisec hledá své nejstarší předky z Plástovic musí před rokem 1614 nahlédnout do starých Rožmberských archiválií.
    Ano a tam je štěstí, že je to hodně daleko zachováno. První soupis Plástovických máme už z roku 1510, kdy patřily pod Dívčí kámen a byli tam Matěj, Huška, Blažek, Kukla, Sládek, Hluska a Mikuláš. Puláníci byli Motýl, Bárta, Urban, Petr, Janek, Nosek, Boček, Maleček, Růs, Ondra, Ryneš, Drha a Ondrášek. Čtvrt lánu měli Jakub a Řezník a ve vsi byla krčma. Ačkoliv už je to 500 let tak některá ta jména jsou tam stále po chalupě. Z konce 16. století žádné urbáře s Plástovicemi dochovány nejsou, ale například z korespondence v archivu pánů z Hradce se lze lecos dočíst, protože to byli sousedi. Například z roku 1580 pochází stížnost Petra Mlynáře ze Zbudova na Blážka a Jana Sládka z Plástovic, kteří ho cituji „Beze vší příčiny na Sedlci velmi stloukli a kdyby tam nebyli lidi, tak ho i zamordovali. Pro takové stlučení musel bejt u lékaře a tam se hojit 5 neděl.“ Zmiňoval jste, že roku 1607 byly Plástovice pod Libějovickým panstvím.
    Ano a z únoru toho roku se dochovalo popsání lidí na panství Libějickém jak mužů, tak žen, které sepsal duchovní písař Ondřej Lomnický. Plástovice patřily do stejnojmenné rychty, soupis je velmi podrobný, například pozdějšího čísla jedna je uvedeno, že na něm hospodařil šedesátiletý Jan Janeček – sedlák s manželkou Annou, která pocházela z Olešníku a měli děti Lukáše, Pavla a Martina. Na gruntě Kuklů, což je číslo 20 dneska byl Havel Kukla z Pašic s padesátiletou Annou, která pocházela z Velice (celý soupis hospodářů z Plástovicích před více jak čtyřmi sty lety pak bude v tištěné podobě našeho pořadu).
    /Plástovice se roku 1614 staly na víc než 300 let součástí hlubockého panství, které od roku 1661 vlastnili Schwanzenberkové. Které archiválie pochází z té doby?
    * Jak rodopisec může bádat v fondu hlubockého panství opravdu nepřeberné množství. Dnes jsou uloženy archiválie v Třeboni jako první je potřeba však prostudovat tzv. Maloveckou gruntovnici pro rychtu Pištínskou založenou 1614 Malovcem, která byla ale obnovena až za dalšího majitele Hluboké Baltazara Maradase. V letech 1623 a 1629 tam jsou odkazy na staré majitele gruntu, před rokem 1614, tato první gruntovnice sahá až k roku 1685, kdy byla v rámci Schwanzenberského tzv. Pořádkového roku 1685 nahrazena samostatnou velikou gruntovnicí, která je jen pro ves Plástovice a ta je dotažena až do roku 1875.
    / Můžete nám uvést historii některého z Plástovických statků?
    * Tak můžeme třeba Voráčkovinu, což je Plástovice číslo 25, to je taková krásná velká usedlost blatského typu, nově teď opravená. Popsání lidí z roku 1607 na ní uvádí šedesátiletého Václava z Miskova původem, který měl za ženu Annu z Hosína a měli děti Václava, Havla, Evu, Alžbětu a Šimona. Malovecká gruntovní kniha připomíná na sídla roku 1614 Jiříka Petrášku řečeného Voráčka, grunt měl cenu 600 kop grošů, což byla obrovská suma. Statek byl později spálený a pustý a byl za pouhých 150 kop roku 1662 prodán Martinovi zeti Koutků. Martin se pak jmenoval po statku Voráček a měl se ženou Zuzanou 3 dcery. Roku 1669 ujal grunt Matouš syn Kryštofa Ďáblického a gruntovnice pro Plástovice z roku 1685 podává o gruntu tyto informace: Je zde Matouš Voráček, má jeden lán gruntu, čili polí má 64 strichy, luk 14 for, otavy 4 fůry a pak dále uvádí, že roku 1708 pustil Matouš Voráček tuto živnost synu Lukáši Voráčkovi, ten se pak oženil v Pištíně s Rozínou, dcerou Floriána, kováře z Plástovic. Ovdověl a znovu se oženil 1712 na Hosíně se Salomenou Průchovou z Bavorovic. Lukáš Voráček kvůli vysokému stáří předal živnost 1745 svému synu Jakubu Voráčkovi za 254 kop, čili takto podrobně, to je taková ukázka, lze sledovat dějiny všech plástovických domů. Plástovické domy byly až do roku 1859 vesměs dřevěné stavby s kamennými štíty ale v září 1859 vypukl ve vsi velký požár, který zničil 16 statků a 9 chalup. Požáry bývaly vůbec v Plástovicích časté a veliké, už roku 1697 v nich vyhořelo 12 stavení.
    / Kdo hospodařil v Plástovicích v 18. století?
    *Soupis z roku 1740 uvádí na čísle 1 Jiříka Janečka, číslo 2 Josef Jílek, číslo 3 u Bendů byl Martin Hlouška, číslo 4 chalupa Jakuba Boubala, číslo 5 u Houšků Vít Dvořák, číslo 6 u Peterků měl Jan Mocl, číslo 7 kde se říkalo u Trhů Martin Sláma, který pocházel z protivínského panství, číslo 8 u Čejků měl Matěj Pouzar, číslo 9 Matěj Blažek, číslo 11 u Kryštofů měl Lukáš Babinec, číslo 12 Tomáš Ondráček, 14 byla grunt Pavla Motejla, 17 u Kybykazů, tam byl Petr Nosek, 18 Václav Mach, 19 u Koubků grunt Šišlovský taky na něm byl Kašpar Bouza, 20 Martin Kukla, 21 u Tomilů tam byl Jakub Nosek, 22 u Mádlů – Michal Koutek, 23 Kašpar Mikuláš, 24 u Sládků Josef Bouza, číslo 25 Lukáš Voráček, na obecní kovárně byl Jan Svoboda a na pastoušce Vít Černý.
    / Existuje plástovická kronika? A pokud ano obsahuje zprávy pro rodopisce?
    *Tak kromě ručně psané obecní kroniky vyšla tiskem kronika obce Plástovice od Václava Koupala, to bylo asi k roku 1981 a roku 1995 je vydal obecní úřad Sedlec, přibližuje život plástovických obyvatel, někde jsou zajímavé podrobnosti, například píše: „Do školy v Sedlci se kolem roku 1870 chodilo v tzv. dřevákách, do třídy se potom, když se dřeváky odložily, chodilo v punčochách. V letní dobu se chodilo do školy většinou naboso. Jídlo školních dětí bývalo zpravidla kus másla ve vykrojené jamce v krajíci chleba, ale chudí žáci neměli ani chleba dostatek. Na studia se do roku 1900 dostalo málo žáků. Písmo švabachem se užívalo ještě v roce 1875, ale pak rychle zaniklo“. ( tady musím dodat v českém prostředí v německém bylo stále). Pak dále například kronikář Koupal uvádí: „ Pří uzavírání sňatku mívali muž a žena skříň na šaty, která byla většinou malovaná. Nevěsta měla též velkou truhlu, také malovanou nebo vykládanou různými dřevy. Do této truhly se ukládaly šátky, prádlo, cíchy a různé látkové věci. V mnoha případech si tyto truhly a almary dělali lidé sami. Nevěsta přinášela jako výbavu také věci. V tu dobu se hodně předlo a drhalo peří“. Pak píše:“Oblékání bylo kolem roku 1850 v Plástovicích krojové podle blatského vzoru a pak následuje podrobný popis mužského a ženského kroje a tak dále.
    /Plástovice jsou slavné také tím, že se zde odehrává hlavní děj knihy Karla Klostermanna – Mlhy na Blatech z roku 1909, který líčí historii dvou selských rodů v Plástovicích a Pašicích. Kniha se dočkala i filmového zpracování a v Plástovicích se částečně i natáčelo, je také známo, že Karel Klostermann vsi na Blatech navštívil.
    *Ano to jsou velmi zajímavé věci a ještě jedna kniha pojednává o Plástovicích, lépe řečeno o jejích slavném rodáku, závodníku na kole Janu Veselém, který žil 1923 – 2003 a který v roce 1949 vyhrál Závod míru, jeho život je obsažen v knize Oty Pavla – Když ti to nejede. My si na závěr dnešních kořenů můžeme podat obraz Plástovic na počátku 20. století, tak jak ho podal Alois Chytil, ve svém adresáři Království Českého, roku 1911 bylo ustaveno v Plástovicích obecní zastupitelstvo, starostou byl František Vondrášek, radními byli Jakub Švejda, Václav Koupal, Václav Michal, ve výboru byl Jan Šimeček, Jan Peterka, Matěj Vlček, Matěj a Jan Kuklovi Martin Novotný a Josef Svoboda. Obecním sluhou byl Václav Borovka. Byly zde hostince Jana Hošnera a Vojtěcha Koupala, kováři byli Josef Mareš a Václav Ovesný a truhlářem byl Jan Janát. V obci byl hospodářský spolek. Poštou spadaly Plástovice do Pištína, farou a školou do Sedlce, ale ještě před vznikem sedlecké fary spadaly Plástovice pod starobylou kališnickou faru v Pištíně.


Doslovný Přepis rozhlasového pořadu Kořeny uvedeného dne 20.7.2009 Českým rozhlasem České Budějovice

Zdroj textu